Společná aktivita = společná realita
Čím silnější vztah si vybudujeme se svým dítětem, tím větší máme šanci, že ustojíme turbulentní období v čase dospívání. Cožpak to, většinou ustojíme každé období svého života, protože nám nic jiného nezbývá. Otázka je, jestli bychom si období dospívání našeho dítěte raději neměli chtít užít než ho jen přežít.
Budování silného vztahu s dítětem je samozřejmě cesta důvěry, tolerance, slušnosti, ale i trpělivosti, rozhodnosti, důslednosti a také cesta vytváření společné reality. Co to znamená? Žít spolu a být spolu není to stejné. Je rozdíl položit na stůl talíř plný zeleniny, i když i to se cení, nebo zeleninu s dítětem umýt a nakrájet. Je rozdíl, zapnout dítěti televizi a odejít, nebo sedět vedle něho a smát se vtipným scénám, popřípadě mu vysvětlit zápletku nebo pomoci pochopit kontext. Je rozdíl odvést dítě na zápas a jít si nakoupit nebo víkend co víkend povzbuzovat, i když se mu zrovna teď moc nedaří.
Tím vůbec nechci říci, že máme dítě doprovázet na každém jeho kroku a být u každé jeho činnosti. Dítě by mělo mít příležitost chodit na různé kroužky a být aktivní tam, kde se učí komunikovat, prosazovat se, spolupracovat, respektovat ostatní a učit se od ostatních.
Je poměrně přirozené, že čím jsou děti menší, vyžadují větší pozornost svých rodičů. Ovšem i tato pozornost se v různých rodinách liší. Každé dítě potřebuje víc než jen nakrmit, obléct, umýt a uspat. Malé děti vyžadují pozornost, protože podvědomě cítí, že ji potřebují ke svému rozvoji, chtějí se od nás učit, nasávat a cítit se v bezpečí. Je na každém rodičovi a na jeho možnostech, kolik času chce trávit se svým dítětem a jak intenzivně. Neměli bychom však nikdy zapomínat sami na sebe. I my rodiče máme své potřeby a radosti, které nám pomáhají udržovat hladinu spokojenosti.
S přibývajícím věkem děti začínají vyhledávat společnost svých vrstevníků a chtějí s nimi trávit více času než s námi. Je to přirozené a je to tak v pořádku. To však neznamená, že tím končí společná realita doma. Společně strávený čas u jídelního stolu, na výletech, zápasech, grilovačkách i na dovolených se počítá. Hodně si získáte své dítě, když se budete zajímat o to, co ho baví nebo co ho zajímá. Využijte sebemenší příležitosti, pokud vám chce něco sdělit, přestože se možná budete muset hodně přemáhat, abyste vydrželi doposlouchat písničku, která se vám zdá totálně nemelodická, dokoukat video, které vám připadá trochu trapné, nebo vyslechnout monolog o počítačové hře, přestože výklad obsahuje více cizích slov než těch ostatních.
Když zastihnete teenagera v dobré náladě a dojde na vzpomínání z dětství, možná budete mile překvapeni, že jsou to právě společné zážitky, na které vzpomíná, fotky, nad kterými se směje, a úspěchy, kterých dosáhl. Světe, div se, málokdo vzpomíná na značkové oblečení, pěknou počítačovou hru nebo plný pokojíček hraček.
Vymýšlejte proto společné aktivity, které vás budou udržovat ve spojení. Nenechte se odradit reptáním dětí. Jak už jste sami zjistili, nakonec společně strávený čas ocení, obzvlášť pokud přizpůsobíte program jejich zálibám. Jednou vám děti odejdou z domu. Má to své výhody, ale nastanou chvíle, kdy je budete chtít mít zpátky i s tím jejich reptáním, proto si užívejte společné chvíle, dokud je čas.
