Staňte se připravenými rodiči

Děti jsou spontánní lidské bytosti, a i když se nám to často nelíbí, mají kuráž říci to, co jim právě přijde na jazyk. I my jsme jako děti mívaly své vlastní bojové myšlenky, jen jsme měli jakési zábrany pustit je ven, protože otevřenost se v té době moc nenosila.

Dnes se učíme dát dítěti prostor postěžovat si, vyvztekat se, zkrátka vyjádřit svoje pocity, ať už jsou jakékoliv. Přiznejme si otevřeně, forma je někdy hrozná, nečekaná a zahanbující, zvlášť když se odehrává před zraky diváků.

Na takovéto situace je dobré se připravit, protože můžeme očekávat, že temperament našeho dítěte poroste a kritické scény se budou opakovat, ne-li stupňovat.

Asi se shodneme na tom, že v interakci s dítětem je důležité poskytnout rychlou zpětnou vazbu, respektive nějakou reakci, abychom dítěti ukázali, že jsme plně přítomni a že vnímáme jeho radost nebo hněv, zklamání. Ale co ve chvíli, kdy jsme paralyzováni tak silným emocionálním výstupem, nebo dokonce útokem na naši osobu, že nedokážeme reagovat? V takovém případě vytáhněme z rukávu pár naučených vět, které poskytnou potřebnou okamžitou reakci, ale situaci nevyhrotí, což je zvlášť užitečné, když jste ve společnosti, ať už známých, nebo neznámých lidí.

Naše taháky v rukávu by mohly znít: „Jsem tak zaskočena touto větou, že si musím rozmyslet, jak na ni odpovím“, nebo „Jsem nemile překvapen tím, co jsem právě slyšel, zamysli se prosím, jestli jsi to myslel vážně“ nebo „Jsem přesvědčena, že si nepřeješ pokračovat v řešení tohoto problému před tolika lidmi, proto se k tomu vraťme později“ nebo „Vidím, že jsi velmi naštvaný, a proto prosím ukončeme tuto debatu, pokud by měla pokračovat v tomto nevlídném tónu.“

Nedat dítěti žádnou odpověď je stejně nešťastné jako dát mu unáhlenou odpověď. Vědní obor rodičovství neexistuje, učíme se za pochodu a máme plné právo vybrat si oddechový čas na rozmyšlenou.

Jak my, tak i naše děti prožíváme emoce. Když se jedná o radost, moc to neřešíme. Horší je to s hněvem. Každý z nás prožívá emoce s různou intenzitou a každý z nás reguluje své emoce jinak. Každopádně ovládat své emoce se dá naučit, a pokud to zvládneme my rodiče, staneme se vhodným vzorem pro naše děti.